Prezident Československé republiky (ČSR), později Československé socialistické republiky (ČSSR) a nakonec České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR), byl nejvyšší ústavní představitel státu, symbolizující jeho kontinuitu a suverenitu. Instituce prezidenta je úzce spjata se vznikem moderního československého státu v roce 1918.

I. První republika (1918–1938)

Éra první republiky je spojená s ideály demokracie, humanismu a postupného budování státu.

1. Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937)

  • V úřadu: 1918–1935 (rezignoval ze zdravotních důvodů)
  • Charakteristika: Filozof, humanista a duchovní otec státu. Byl zvolen čtyřikrát a je označován za Prezidenta Osvoboditele. Masaryk ztělesňoval demokratické principy, politickou stabilitu a pevné ukotvení Československa v západním světě. Jeho heslo „Nebát se a nekrást“ se stalo morálním imperativem.

2. Edvard Beneš (1884–1948)

  • V úřadu: 1935–1938 (rezignace po Mnichovské dohodě)
  • Charakteristika: Nejbližší Masarykův spolupracovník a klíčový diplomat při vzniku státu. Po Masarykově rezignaci se stal jeho nástupcem. Čelil největší krizi první republiky – Mnichovské dohodě, pod jejímž tlakem rezignoval a odešel do exilu, odmítaje nést odpovědnost za územní okleštění státu.

II. Protektorát, Obnovená republika a Komunismus (1938–1989)

Toto období zahrnuje chaotické válečné roky, krátké období obnovené demokracie a následných více než 40 let totalitní vlády.

3. Emil Hácha (1872–1945)

  • V úřadu: 1938–1939 (Prezident Česko-Slovenské republiky)
  • Charakteristika: Respektovaný právník a soudce. Zvolen po Benešově rezignaci. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl donucen přijmout funkci státního prezidenta protektorátu. Jeho role je dodnes kontroverzní; snažil se zmírnit nacistický útlak, ale jeho pozice byla zcela podřízena Německu.

— Exilové období (1940–1945) —

  • Edvard Beneš se v zahraničí (Londýn) stal znovu uznaným představitelem státu a vedl odboj proti nacismu.

4. Edvard Beneš (obnovený mandát)

  • V úřadu: 1945–1948 (rezignace po komunistickém puči)
  • Charakteristika: Po osvobození obnovil svůj mandát. Usiloval o udržení demokracie s ohledem na silný vliv Sovětského svazu. V únoru 1948, po komunistickém puči, pod tlakem přijal demisi demokratických ministrů. Zanedlouho rezignoval ze zdravotních důvodů, v podstatě neschopen čelit komunistické převaze.

5. Klement Gottwald (1896–1953)

  • V úřadu: 1948–1953
  • Charakteristika: První komunistický prezident. Byl původně předsedou KSČ a premiérem. Jeho nástupem k moci v únoru 1948 bylo definitivně nastoleno totalitní zřízení. Pod jeho vedením probíhaly politické procesy a upevňování moci podle sovětského vzoru. Zemřel krátce po Stalinově smrti.

6. Antonín Zápotocký (1884–1957)

  • V úřadu: 1953–1957
  • Charakteristika: Původně odborový předák a premiér. Pokračoval v Gottwaldově kurzu, i když se pokusil o jisté uvolnění. Je spojen především s měnovou reformou v roce 1953, která zlikvidovala úspory obyvatel.

7. Antonín Novotný (1904–1975)

  • V úřadu: 1957–1968
  • Charakteristika: Generální tajemník KSČ a od roku 1960 prezident, kdy byl stát přejmenován na Československou socialistickou republiku (ČSSR). Během jeho vlády zesílila centralizace moci a došlo k ideologické stagnaci. Jeho rigidní styl vedl v roce 1968 k vnitrostranické kritice a byl donucen odstoupit na počátku Pražského jara.

8. Ludvík Svoboda (1895–1979)

  • V úřadu: 1968–1975
  • Charakteristika: Generál armády a hrdina obou světových válek. Zvolen v době Pražského jara, stal se symbolem naděje na demokratizaci. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 sehrál klíčovou roli v jednáních v Moskvě. Později však pod tlakem Moskvy podpořil normalizaci a postupně odstraňoval reformní politiky.

9. Gustáv Husák (1913–1991)

  • V úřadu: 1975–1989
  • Charakteristika: Předtím generální tajemník KSČ (od 1969). Hlavní představitel normalizace, období tvrdé represe, prověrky a ideologické kontroly po roce 1968. Dohlížel na upevnění moci Komunistické strany a politickou stagnaci. Rezignoval krátce po Sametové revoluci.

III. Federace a Sametová revoluce (1989–1992)

Období rychlého přechodu k demokracii a rozdělení státu.

10. Václav Havel (1936–2011)

  • V úřadu: 1989–1992 (Prezident ČSFR)
  • Charakteristika: Dramatik, disident a symbol odporu proti totalitě. Jako vůdčí postava Sametové revoluce a první nekomunistický prezident od roku 1948 ztělesňoval návrat k demokracii a lidským právům. Po federalizaci státu se stal prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky. V roce 1992 rezignoval poté, co se nepodařilo udržet federální uspořádání a bylo rozhodnuto o rozdělení země.

— Zánik Československa (31. prosince 1992) —

Po rozdělení na samostatnou Českou republiku a Slovenskou republiku v roce 1993 se Václav Havel stal prvním prezidentem samostatné České republiky.